Zakladatel svazu : Ing. Ivan Hrbek

​Koncem roku 2008 řada chovatelů koz a někteří chovatelé ovcí usilovali o možnost prodeje mléka či jeho faremní zpracování, naráželi však doslova na zeď překážek, kladených orgány veterinární správy. Chovatelé krav byli ve zcela jiné situaci, jejich produkce byla relativně bezproblémová (pokud nemluvíme o ceně a kvótách) realizována prodejem do velkých průmyslových mlékáren. Já jsem byl předsedou Olomouckého krajského sdružení chovatelů ovcí a koz (součásti Svazu chovatel ovcí a koz) a moje žena Blanka byla předsedkyní klubu chovatelů národních plemen (bílých a hnědých) koz v témže svazu. Považovali jsme za přirozené, že by se tento svaz (SCHOK) měl v pomoci svým členům v oblasti faremního zpracování významně angažovat a nebyli jsme schopni pochopit, proč vedení svazu postupuje spíš opačně.

Začátkem listopadu 2008 organizoval SCHOK na Seči každoroční „konferenci“ chovatelů (pátek, sobota)na které v rámci pátečního dopoledního programu, připraveného vedením SCHOK, vystoupil jistý veterinář, MVDr. Chloupek, s přednáškou, která možnost prodeje či zpracování kozího a ovčího mléka představila jako zcela nemožnou, nežádoucí a zavrženíhodnou činnost a podobně např. i realizaci masa z porážek kůzlat, jehňat a další činnosti. Odvolával se přitom na ustanovení evropských předpisů a naší legislativy. Já jsem se přednášky nemohl zúčastnit, protože jsem v té době učil na Obchodní akademii v Prostějově a do Seče jsem dorazil pozdě, až odpoledne. Tam jsem našel zcela zdrcenou mojí manželku Blanku a další chovatelky koz z jejího klubu, konkrétně paní Martu Čapkovou, Lenku Voštovou, Lenku Mainerovou, Markétu Fabíkovou a Petru Pajasovou. Seznámili mě s průběhem a závěry té přednášky a požádali mě, abych s tím MVDr. Chloupkem promluvil a ověřil, zda to tak opravdu myslel. Došel jsem za ním a ve vší slušnosti jsem ho požádal, jestli by mi mohl některé hlavní závěry z jeho vystoupení zopakovat a vysvětlit, že jsem na přednášce nemohl být. Dotyčný se na mě místo normální lidské komunikace arogantně obořil slovy: „Nic vám vysvětlovat nebudu, když jste tady nebyl, TAK SI TO NASTUDUJTE SÁM!“ Na vteřinu mě jeho arogance zarazila, ale pak jsem mu s úsměvem odpověděl: „Máte pravdu. Já si to nastuduji. Děkuji“! To byl ten okamžik, kdy si veterinární úředníci svojí zpupností a arogancí sami stvořili Hrbka!

Bylo to období, kdy shodou okolností došlo k souběhu několika nezávislých okolností, které vytvořily synergický efekt. Zoufalství chovatelů koz a ovcí, kteří nemohli (jinak než pokoutně a s rizikem likvidačních pokut) realizovat mléčnou produkci se měnilo v naštvanost. Veřejnost, která v různých zemích Evropy viděla farmářské trhy, prodej z farem a obchody s farmářskými potravinami, chtěla něco podobného i zde. Tehdejší ministr zemědělství Gandalovič, inspirovaný v zahraničí obdobně rok předtím prosadil do veterinárního zákona §27a začínající slovy „Chovatel může…“, vyšla vyhláška 289/2007 o podmínkách přímého prodeje produktů prvovýroby a začátkem roku 2009 přibyla vyhláška 128/2009, která je sice dosud „paskvilem“, ale umožnila snad právě díky tomu různý výklad. A protože veterinární úředníci „typu Chloupek“ se snažili existenci těchto předpisů před zemědělci utajit, místo, aby se toho výkladu ujali, uvolnili tím prostor, aby se výkladu ujal někdo jiný.

V článku, který vyšel ve Zpravodaji chovatelů ovcí a koz jsem tento výklad podal a zcela rozbil argumentaci MVDr. Chloupka z uvedené přednášky. Tento článek byl převzat např. do publikace „Příčiny stagnace produkce biopotravin“ známé spíše pod podtitulem „Lištičky na vinici“, vydané MZE a některých dalších. Následoval článek „Jak jsem (ne)založil malou farmu“ který se začal po zveřejnění šířit virálně, přeposílaný meily mezi zemědělci. Můžete si ho v publikovaném znění přečíst zde: https://www.schok.cz/aktualita/jak-jsem-ne-zalozil-malou-farmu Článek se stal i námětem k natočení třech dílů televizního pořadu „Nedej se“ a součástí námětu televizního filmu „Kozy léčí“ natočeného televizním studiem v Ostravě. Pořady Nedej se!  Vydán byl i jako malá publikace Svazu ekologických zemědělců, studijní materiál pro účastníky jednoho našeho kurzu zpracování mléka v Libereckém kraji. A v této podobě malé publikace jsem ho osobně předal ministru zemědělství Ivanu Fuksovi na výstavě Země živitelka 2010. A opět došlo k vytvoření synergického efektu. Necelých 14 dnů před tím vyhodil tehdejší ministr dopravy Řebíček z ministerstva dopravy 70 úředníků a prezentoval to jako svůj úspěch při snižování administrativy na zasedání vlády. Ministr Fuksa po přečtení článku a obdržení dalších mých doprovodných materiálů k němu (cestou antibyrokratické komise) se rozhodl pana Řebíčka trumfnout a s využitím argumentů tam uvedených snížil stav úředníků ministerstva zemědělství o 140 pracovníků.

​Klub chovatelů bílých koz SCHOK zorganizoval kurz zpracování mléka pro chovatele koz a ovcí v areálu SCHOK na Zlobici, jehož součástí byla moje přednáška o legislativě faremního zpracování mléka a odborná praktická výuka vedená Ing. Mrázkem z mlékařské školy v Kroměříži. Pokud se pamatuji, účastníkem tohoto prvního kurzu byl i náš tehdejší místopředseda Svazu pan Petr Sokol. Vedení SCHOK na uskutečnění kurzu reagovalo tak, že místo námi očekávané podpory této činnosti začalo organizátory kurzu a vedení klubu chovatelů koz doslova šikanovat. Přístup vedení SCHOK vůči této aktivní skupině členů byl plný lží a podrazů, postup dohodnutý jeden den účastníci jednání ze strany SCHOK druhý den popřeli, došlo i na vyhrožování vykonstruovanými trestními oznámeními. To bylo dostatečným signálem k tomu, aby další již plánované kurzy neběžely pod hlavičkou Klubu chovatelů koz, ale v rámci mojí podnikatelské činnosti. Další obdobné kurzy na Slovensku organizovala a vedla v rámci podnikatelské činnosti Petra Pajasová. Později se pořádání těchto kurzů ujala nezisková organizace (dnes spolek) Capra Consulting z.s. kde byla předsedou moje dcera Barbora Hrbková.

​​Dne 14.2 2011 se ve Hvozdě u nás v obýváku sešlo vedení Klubu chovatelů národních plemen koz ve složení Blanka Hrbková, Marta Čapková, Lenka Voštová, Lenka Mainerová, Markéta Fabíková a Petra Pajasová a hledali způsoby, jak se šikanování ze strany vedení SCHOK bránit a v podpoře faremního zpracování pokračovat. Protože jsem nebyl členem výboru, pracoval jsem ve vedlejší místnosti na PC a sledoval postup jednání. Asi po dvou hodinách jednání, které nenašlo řešení, jsem požádal o přizvání k jednání a předložil jsem jeho účastníkům k podpisu mezitím připravené zakládací listiny samostatného Svazu faremních zpracovatelů. Účastníci jednání včetně mě se stali členy přípravného výboru a na místě schválený návrh na registraci Svazu byl poslán Ministerstvu vnitra. Dne 28. února 2011 byl Svaz faremních zpracovatelů zapsán do rejstříku občanských sdružení.

(Vsuvka: Příčinu přístupu vedení SCHOK jsme pochopili později. SCHOK v rámci své činnosti prováděl kontrolu užitkovosti v chovech plemenných koz. Za provedení této kontroly účtoval a dosud účtuje chovateli částku přibližně 500,- Kč za každou chovanou plemennou kozu. Současně funkcionáři SCHOK věnovali téměř všechno zbývající úsilí leštění klik na ministerstvu zemědělství, aby pro chovatele plemenných koz zajistili roční dotaci ve výši 1000,- Kč na každou chovanou plemennou kozu. Výsledkem tohoto postupu byla skutečnost, že chovatel 10 ti koz dostal 10 tisíc korun dotaci a 5 tisíc korun (polovinu z toho) zaplatil SCHOK za provádění kontroly užitkovosti. Chovatel 100 koz obdržel 100 tisíc korun dotaci a z toho odvedl SCHOK 50 tisíc korun. Chovatel 1000 koz (by hypoteticky) obdržel 1 milion dotaci a z toho by 500 tisíc korun odvedl SCHOK pod pláštíkem platby za provedení kontroly užitkovosti. U celkem cca 15 ti tisíc koz, chovaných v ČR a zařazených do kontroly užitkovosti to znamenalo pro každého chovatele příjem 500 Kč na chovanou kozu a pro SCHOK roční kumulovaný příjem za kontrolu užitkovosti cca 7,5 milionu korun. Dlužno podotknout, že náklady SCHOK na kontrolu užitkovosti koz byly pouze první 3 roky života kozy, v dalších v průměru pěti letech byla koza pouze „vedena v evidenci a fakturována“. Tento koncept samozřejmě vedl k tomu, že SCHOK ani v nejmenším nehájil skutečné zájmy chovatelů, ale jen tu tisícikorunovou dotaci, které polovina odtekla do jeho pokladny. Jakýkoliv nesmyslný požadavek úředníků byl v zájmu té tisícikoruny prezentován jako nezbytné a správné opatření a SCHOK vlastně hájil zájmy úředníků, prosazujíce je ze své strany u chovatelů ovcí a koz. A do této situace přichází nějaký Hrbek, Hrbková a pár aktivních rebelů, kteří říkají chovateli: Když ti koza nadojí za rok 500 litrů mléka a ty ho realizuješ přímým prodejem nebo zpracováním za cenu 30,- Kč za jeden litr, přinese ta jediná koza 15 tisíc tržeb za mléko a sýry ročně. To samozřejmě znamenalo ohrožení výnosného podnikatelského záměru SCHOK)

Současně s tímto vývojem běžely dvě další dějové linie.

Zakládající členky svazu začaly (některé již dříve) na svých farmách budovat malé faremní mlékárny. Obdobně je na svých farmách začali budovat někteří z účastníků našich kurzů. Těch proběhlo několik ve Hvozdě, další si „objednaly“ Svaz ekologických zemědělců, Společnost mladých agrárníků, několik jich uspořádala Petra Pajasová na Slovensku, kde žije. Kurzy, organizované spolkem Capra Conzulting se staly i hlavním zdrojem nových členů pro svaz ale i zdrojem financování. Dá se odhadnout, že těmito kurzy prošlo cca 1000 osob (reálně několik stovek, protože vážní zájemci o faremní zpracování se zúčastňovali opakovaně). Řada z těchto vážných zájemců se stala členy Svazu a přistoupila k výstavbě svých faremních mlékáren.

​​Již uvedená publikace MZE „Příčiny stagnace produkce biopotravin“ a úsilí Spolku poradců v ekologickém zemědělství a Svazu ekologických zemědělců PRO-BIO vedlo k tomu, že byl ministerstvem zemědělství vyhlášen program „PODPORA ROZVOJE REGIONÁLNÍHO ODBYTU BIOPOTRAVIN“ (zkráceně „Biomléko“), který se v převážné míře zaměřil na produkci biomléka. Kromě hlavních cílů, jako zvýšení produkce v tisících litrů denně přechodem několika velkých mléčných farem do ekologického zemědělství byly v programu stanoveny i další cíle:

vydání publikací k produkci a zpracování biomléka,

dosáhnout, aby alespoň 3 farmy realizovaly svou produkci biomléka přímým prodejem konečnému spotřebiteli,

aby alespoň jedna farma vybudovala faremní mlékárnu se zpracováním vlastního mléka na biopotraviny a

aby bylo vyškoleno několik poradců v oblasti produkce, prodeje a zpracování biomléka.

Řízením programu byl pověřen Ing. Rozsypal, autor výše uvedené publikace „Příčiny stagnace….“ a jeho spolupracovníkem byl mj. Ing. Petr David, pracovník kontrolní organizace pro EZ, který, shodou okolností, byl v roce 2009 pověřen kontrolou přechodu do EZ na naší farmě. Protože věděl, že usilujeme o přímý prodej mléka a jeho faremní zpracování, navrhl mi zařazení naší farmy do programu s tím, že se naše záměry shodují s cíli programu a pokud se ještě navíc nechám já osobně „vyškolit jako poradce“ přispěju ke splnění vlastně všech cílů. Něco jako 4 v jednom. (poradce a autorství publikace Hrbek, přímý prodej biomléka a faremní zpracování AMALTHEA)

(Vsuvka: Na první školení poradců v rámci programu jsem přijel stejně jako předtím na Seč pozdě. Ze stejného důvodu. Učil jsem a mohl jsem odjet až v pátek po skončení výuky. Po dojezdu na místo školení v Libereckém kraji, kde byla shromážděna skupina asi dvaceti poradců jsem očekával jak a v čem budu školen a jaké nové poznatky získám. Ing. Rozsypal, který školení vedl, přítomné poradce právě seznamoval se skutečností, že měla následovat dohodnutá přednáška ředitele Liberecké KVS o podmínkách přímého prodeje a faremního zpracování mléka. Ta bohužel nebude, protože ředitel KVS se právě omluvil s tím, že taková přednáška nespadá do jeho kompetence a že celý program má vážný problém. Tak jsem ho informoval, že žádný problém není, protože mám v kapse flešku s materiály na toto téma ze svých kurzů a že hravě nahradím přednášku ředitele KVS, který sám sebe označil v této oblasti za nekompetentního. Následujících několik hodin jsem školil skupinu poradců v legislativě faremního zpracování mléka a z tohoto školení si minimálně odnesli dva poznatky. První že faremní zpracování a přímý prodej mléka jsou možné a druhý, že pokud zemědělci zařazení do programu mají úmysl přímý prodej a faremní zpracování zavést, že si mohou objednat jako poradce ing. Hrbka, který na náklady státu v rámci programu přijede a pomůže jim. A s těmito poznatky se tito poradci rozjeli do více než stovky zemědělských podniků s produkcí mléka, zařazených do programu.)

Do programu byla následně zařazena i řada kurzů k faremnímu zpracování mléka a praktických seminářů. Výsledkem bylo, že koncem roku 2011, kdy program končil, byla v ČR ne jedna faremní mlékárna, plánovaná v původním programu, ale více než 30 faremních mlékáren, z toho převážná část vznikla na ekofarmách v rámci tohoto programu. Kolik farem zahájilo v tomto programu přímý prodej syrového mléka či biomléka se dá jen odhadovat. V rámci programu vznikly i metodické listy pro chov dojených plemen koz a ovcí a pro faremní zpracování biomléka a publikace k legislativě faremního zpracování biomléka, která se stala základem pro řadu dalších publikací s touto problematikou.

Paradoxem celého programu bylo, jak je v české kotlině zvykem, že vznikl na základě chybných dat. Průzkum mezi velkými mlékárnami, zaměřený na jejich představy o zpracování biomléka na biopotraviny v budoucnu ukázal, že jejich výhledy potřebují pro realizaci denně o několik desítek tisíc litrů biomléka víc, než mají tyto mlékárny k dispozici. Průzkum byl ale proveden před rokem 2008, respektive před projevením se tehdejší hospodářské krize, která po roce 2008 způsobila pokles kupní síly a odklon zákazníků k levnějším konvenčním potravinám. Rozvojové plány mlékáren, které se zúčastnily průzkumu se většinou nerealizovaly. Navíc se později ukázalo, že část jiných mlékáren, které o výrobu biopotravin neměly zájem vykupovala od producentů biomléko, které zpracovávala jako konvenční a tudíž nedostatek biomléka na trhu fakticky neexistoval.

Proti původním zámyslům však program nastartoval rozvoj malých faremních mlékáren, který pokračuje dosud průměrným tempem 20 až 30 nových mlékáren ročně a nyní existuje faremních mlékáren a minimlékáren (zpracovávajících mléko z vlastní produkce) v úvodu zmíněných více než 300.

K obrázku je potřebné dodat, že ho použil v roce 2017 k prezentaci „úspěchů českého zemědělství“ na Žofínském fóru ministr Jurečka. A také to, že v levé části chybí rok 2009, kdy existovalo výše uvedených 9 faremních minimlékáren a v pravé současnost, kdy je těchto mlékáren přes dvě stovky (k 3. 11. 2019 celkem 224). A kromě nich existuje více než stovka těch, které jsou „schválené“ a přitom si zachovávají charakter faremní nebo řemeslné mlékárny. Takže nárůst o více než 3500% za deset let.

V letech 2017 až 2018 proběhl v gesci Svazu ekologických zemědělců PRO-BIO obdobný program, „Biomléko 2“ který s sebou přinesl nejen další rozvoj faremního zpracování, ale protože členkou týmu poradců byla i Dominika Jabálková, tak je k dispozici další člověk, který je schopen zájemcům o zpracování (nejen mléka) poskytnout kvalifikovanou pomoc. Zejména v severní a západní části republiky se jí podařilo „předat“ i dobré vztahy (nebo vztahy respektu) se státními orgány, zejména veterinární správy.

Je potřebné zmínit i skutečnost, že po nástupu dalšího vedení MZE byl program „Biomléko 2“ plánovaný do roku 2020, ukončen.

Boom faremních mlékáren se podle mého názoru blíží ke konci. Domnívám se, že kdo mlékárničku chtěl, už jí ve většině případů má. Očekávám spíše jen mírný růst, doprovázený přirozeným zánikem některých provozovem. Na druhé straně se začaly prudce rozvíjet faremní bourárny a zpracovny masa, výrobny masných výrobků a objevovat nové způsoby jejich distribuce. Objevují se malá faremní jatka. Jenom za poslední dva roky jsem osobně působil jako poradce u více než desítky takových podniků.

V roce 2013 Svaz uspořádal první ročník Festivalu Sýr v Mikulově, kde dostala část těchto podniků možnost prezentovat svoje výrobky a nabídnout je veřejnosti a současně, spolu s těmi zemědělci, kteří již měli své registrované podniky se do Národní soutěže malých výrobců sýrů mohli zapojit i ti potenciální výrobci, kteří zatím vyráběli své sýry pro vlastní potřebu. Pro ně výsledky soutěže sloužily jako vodítko při rozhodování, zda budou jejich výrobky na trhu konkurenceschopné a tudíž zda má energie, čas i prostředky investované do budování faremní mlékárny smysl.

Sedm již proběhlých ročníků festivalu bylo společně s kurzy výroby sýrů, organizovanými Svazem či jinými subjekty a poradenskou činností předsedy Svazu zdrojem dalších členů svazu. Počet členů svazu dlouhodobě rostl až k počtu kolem 100 členů, na kterém či těsně pod ním v několika posledních letech stagnuje. Pomalu se naplňují i komory zpracovatelů rostlinné produkce a nově zřízená komora zpracovatelů masa. Problém, kterým se bude muset Svaz v budoucnu zabývat je zatraktivnění členství ve Svazu pro členy, jejich zvýhodnění proti neorganizovaným zpracovatelům. Faktem je, že pokud Svaz prosadí např. úpravu legislativy, která jako v případě poslední novely vyhlášky 128/2009 sníží počty povinných rozborů mléka a tím sníží náklady, využijí toho samozřejmě i nečlenové svazu, ba i ti, kteří činnost svazu kritizují či napadají (naštěstí jich moc není).

Zatím jsme byli schopni členům maximálně nabídnout např. slevy na placených kurzech organizovaných svazem, zvýhodněné „startovné“ na Národní soutěži malých výrobců sýrů v rámci Festivalu Sýr, konzultace při problémech s výrobou sýrů či provozem mlékárny formou „přítele na telefonu“ a předání některých informací o novinkách (např. v legislativě), které by jinak museli pracně vyhledávat. Ale např. snaha o zvýhodnění členů Svazu přidělením lepšího umístění na Sýrové tržnici na Festivalu Sýr a slevy na „stánkovném“ byla soustavně bojkotována spolupořadatelem panem Hrabcem. K tomu si neodpustím citovat z jeho mailu, z 9.9. 2019, odeslaného v 22 hod 26 minut, který většina z Vás (kteří se podíleli na přípravě festivalu) a někteří partneři (Svaz PRO-BIO a Mlékařská škola) od pana Hrabce obdrželi . Cituji jeho vyjádření směrem k Blance: ….. ty jsi jen pravidelně celých šest let požadovala a považovala za samozřejmé, že členové SFZ budou mít na tržnici výhody a nejlepší místa,…. (konec citátu). Ano, beru to tak, že je to pro Blanku velká pochvala, na druhé straně ale jasný signál nemožnosti další spolupráce.

Proto je dobře, že se podařilo najít místo, kde by mohl Festival Sýr, v „novém formátu a s novými lidmi“ pokračovat. Jaký (a jestli) bude, už záleží jen na Vás všech.

Je potřebné zmínit některé významné úspěchy z práce Svazu, které je potřebné nenechat zapadnout a využít je.

Svaz se stal připomínkovým místem zemědělské legislativy, takže pokud najde mezi svými členy někoho, kdo se této práci bude odpovědně věnovat, může zabránit řadě škod, které nám mohou přijmutím byrokratických nesmyslů vzniknout. Dneska v procesu přípravy nového předpisu nebo novely stávajícího, ministerstvo zemědělství posílá Svazu odkaz na úložiště s návrhem dokumentu a výzvou k zaslán případných připomínek. Dříve to znamenalo prakticky toto úložiště „hacknout“ , pravidelně sledovat a při objevení se nějaké „zrůdnosti“ spustit „řev“, oslovovat příslušné úředníky ministerstva, jednotlivé poslance případně ministra. Díky tomu se v posledních pěti letech podařilo zajistit řadu pozitivních úprav legislativy.

Novela zákona o potravinách – výživové údaje – prakticky všichni „faremní zpracovatelé“ jsou od povinnosti je uvádět osvobozeni. Toto osvobození je uvedeno už v samotném Nařízení EU 1169/2011 (o označování potravin), ale původní legislativní návrhy, upřesňující podmínky tohoto „osvobození“ ho prakticky vylučovaly

Novela veterinárního zákona – přímý prodej § 27a a navazující novela vyhlášky 289/2007 zvýšily množství produktů prvovýroby, které lze prodávat přímo či dodávat do místního maloobchodu na množství, kterým má drobný zemědělec šanci „se uživit“ a výrazně snížily množství rozborů syrového mléka čímž snížily náklady na tuto činnost. A návrh vyhlášky, která měla regulovat množství prodávaných rostlinných produktů prvovýroby (ovoce, zelenina apod.) skončil, alespoň prozatím, někde v šuplíku.

Novela vyhlášky 128/2009 zvýšila v „registrovaných maloobchodních mlékárnách “ množství mléka (zejména kozího a ovčího) z původních 100 litrů kozího a 50 litrů ovčího mléka denně na „průměrně 500 litrů denně“ a až 1000 litrů jednou za dva dny a rovněž minimalizovala náklady na rozbory mléka snížením jejich frekvence na 2 x ročně místo původních 2 x měsíčně.

Nová vyhláška 397/2016 o požadavcích na mléčné výrobky, která nahradila vyhlášku 77/2003 přinesla další „úlevy“, jako neuvádění množství tuku na výrobcích z nestandardizovaného mléka, ale zároveň ukázala neskutečný tlak lobistů velkých mlékáren, které si prosadily možnost označovat mléko, které prošlo tepelným ošetřením při teplotě 125°C jako „čerstvé“.

Obrovským úspěchem bylo soustředění platné legislativy v oblasti faremního a řemeslného zpracování mléka do jedné „Příručky…“ . Výklad řady otázek, který se v ní podařilo podat, má díky podpisu ministra pod úvodem příručky, jejímu vydání jako publikace ministerstva zemědělství a jejímu zveřejnění na stránkách MZE i Státní veterinární správy velkou váhu. Navíc je tato Příručka (kromě pár arogantních a zpupných Chloupků), přijímána kladně i dozorovými úředníky veterinární správy.

Možná pár nápadů do budoucna, možná spíš informace „jak se to dělalo“ aby se do budoucna předešlo již dříve udělaným chybám.

Jak jsem již psal v úvodu, poslání, které si Svaz v době svého vzniku dal do stanov se v podstatě podařilo naplnit. O to víc práce čeká Svaz v nových podmínkách.“